Ehm … Jmenuji se Florián a dnešní den je asi.. začátek konce? Chtěl bych zanechat informace pro budoucí bytosti, co objeví tyhle poznámky, aby věděli co se tu sakra stalo. Začnu od začátku. Ráno mně probudily paprsky vycházejícího Slunce. Jako každý den jsem na sebe nahodil oblečení, tedy aspoň ten zbytek co mi zbyl a vydal jsem se k velké pyramidě Emtéhétépé, kde probíhají každodenní modlitby. Modlitby provází popíjení elixíru života, ten dokáže člověku rozjasnit den a dát mu sílu k práci. Zašel jsem ještě zkontrolovat mýho Oriona. Musí být ve skvělé kondici, aby odpoledne vyhrál ty dostihy. Orion je nejrychlejší lama v Xibalbá, teda skoro nejrychlejší. No zpět k příběhu. Vydal jsem se do lesa hledat nějaký ty houby a další lesní plody. Už mám svoje místečka kam chodím, takže jsem se nebál žádného nebezpečí. Skrze křoviska a kopřivy jsem se proklestil až na moji oblíbenou mýtinku, na které roste spousta hub. Na ní je výhled až na samotný okraj bohem chráněného území. Vždy je to impozantní pohled. Ah, ty duny písku, které se převalují v lehkém vánku a narážejí na neviditelnou božskou bariéru. Tedy byl to impozantní pohled, než jsem si všiml že vzrostlí strom, který ještě včera byl na chráněném území, je kompletně obalený pouštními skaraby. To ale není možné, ti mají být za bariérou. Jakmile se tam někdo vydal třeba kvůli vidině bohatství, nevrátil se, umřel, roztrhali ho skarabové. A přesně před nimi nás chrání bariéra. Ale teď se dostali za ni. Jak? Sakra jak to? Je to snad trest za to, že už tolik neuctíváme boha Slunce? Nebo trest za to že vesnice začala přijímat tolik cizinců? Po chvíli ze mně opadl strach, rychle jsem sebral z půlky plný košík a utíkal jsem zpět do vesnice. O tom musí vědět kněží a asi to bude zajímat buržousta, přece jen by mu to mohlo ohrozit obchody. Teď se kněží radí v pyramidě, je to velmi vážné prý je to zlost samotného boha. Všichni se shromažďují u pyramidy, jdu se tam též podívat. Zbytek dopíšu až budeme více vědět.